Rasistická kuchyně.

Vždycky jsem si o sobě myslel, že rasismus je mi bytostně cizí. Že mi nic není vzdálenějšího, než rasistické praktiky. Jak jsem mohl přehlédnout břevno v oku svém?Oči mi otevřeli až Rakušané a dali mi to sežrat teplé, jak jsem si zasloužil. Proboha, jak jsem mohl být tak zaslepený?

Až do tohoto prozření jsem žil celkem spokojený život. Ale s ním je veta. V noci se budím zbrocen ledovým potem. Má-li toto býti pomstou za rozbití C. K. Rakouska, pak se vám, moji milí Rakušané, povedla až příliš.

Že nevíte, o čem tu vedu řeč? Přeci o naší rasistické kuchyni, jak stojí v nadpisu. Právě Rakušané přišli na to, snad díky multikulturnosti bývalé monarchie, jak je jejich kuchyně rasistická. Představte si, že měla na jídelníčku takovou rasistickou zvrácenost, jako je Zigeunerschnitzel . Tedy „Cikánský řízek“. Jen jsem to přečetl, celý jsem se opotil. A pochopte proč. Už nikdy si s klidným svědomím nekoupím cikánský šál ani cikánskou pečeni. Už nikdy si nepochutnám na španělském ptáčku. Jak mám dát do huby maďarský guláš, tatarský biftek, ruský či polský boršč, polský bigoš nebo třeba židovský šoulet?
A co teprve „čína“? O tomto gastronomicky zcela stupidním názvu jsem již kdysi psal. Je stejně inteligentní jako „uvařit“  norsko, francii či česko.
Ještě daleko rasističtější pak tedy jsou názvy pokrmů, jdoucí až k jejich autorovi. Třeba takový prachpitomý sendvič dle lorda Sandwitche, sacherův dort dle cukráře Sachera či odkolkolkův chleba dle páně Odkolka. Pokud bych v rámci této logiky pokračoval, jak pozřít vodňanskou drůbež, olomoucké tvarůžky či plzeňské pivo bez újmy na duši.

Tak jsem dumal, jak z toho ven. A věřte, nevěřte, řešení jsem nalezl. V lidové moudrosti, která hovoří cosi o tom, že „kdyby blbost kvetla…“. I řekl jsem si, že bych chtěl mít „rakouské“ starosti a páně Bill Gatesovy peníze (dříve se říkalo Rothschildovy).
Tudíž zítra v klidu posnídám odkolkův chléb s polským či uherský salámem, podle toho, na co budu mít chuť. Poobědvám vodňanské kuře na maďarské paprice s karlovarským knedlíkem a pak si dám dvacet na tureckém otomanu. A v mé duši bude klid a mír, bez jakýchkoli rasistických zmatků.

Také vás neustále udivuje, čeho že všeho je schopna lidská blbost?