Má lež krátké nohy?

Já vám nevím. Staré přísloví tak tvrdí, ale mám takové svrbění na hřbetě, že je tentokrát mimo. Asi bych přijal variantu, že lež má krátké nohy akorát u blbce, který si nepamatuje to, co nalhal před pár minutami. A možná ani tady ne.

Samozřejmě je otázkou, co lež je. Je polopravda lží? Je čtvtpravda lží a tak dál až ke kvarkové pravdě a je-li lži.
A vlastně je lež zlo? Kolik už toho bylo napsáno o milosrdné lži, popřípadě o lži tak jaksi intimní, ba „sexuální“? Netvrdil MUDr. Plzák svého času: „Zatloukat, zatloukat, zatloukat!" ?
Neznám člověka, včetně sebe sama, který by tu a tam nezalhal. A troufám si tvrdit, že pokud za lží je dobrý úmysl druhému neublížit, ba pomoci, lež není zavrženíhodná.
Ovšem lež zištná, účelová, ta je zavrženíhodná vždy. Ať jde o kriminálníka, či vrcholového politika.
Jenže tak jako tak, jakmile jednou připustíme „kladnou“ lež, máme tu velký etický problém. Kdo bude rozhodčím v posouzení lži?
Vždyť si všichni tak rádi lžeme do kapes. Co Čech, to muzikant; zlatý český ručičky (fotbal, hokej, sklo, pivo etc.) Ovšem společenský veleprůšvih je, pokud  lžou národu jeho vládnoucí špičky, jeho zastupitelé.

Mnozí si již nepamatují heslo: Komunismus = Sověty plus elektrifikace. Měl náš bratr Sověty i elektrifikaci. Elektrárny postavil. Vodní, tepelné, jaderné. Včetně té Černobylské. I dráty vyrobil. Jen ten komunismus se jaksi nedostavil. Ale celou tu dobu bratr národu lhal o zbylém světě. Ten svůj obehnal vyrobeným drátem, aby jej ochránil. Na jednu prostou otázku ovšem nedokázal dát odpověď: kdože je vlastně za tím drátem?
Plyne a plyne čas, věci se mění. Máme demokratůru a „volný“ trh. Tedy tak je nám to hlásáno. Ve skutečnosti máme Eurokracii a krajně omezený trh. Ať ten pracovní, či ten krámský. Běžte si koupit kvalitní, dobře vyuzenou šunku do jakéhokoliv  krámu jakéhokoliv obchodního řetězce. Ale Čechovi to co je na pultě stačí, hlavně že je toho hodně. Alespoň nám tak lžou obchodníci.
Jistě, žijeme si nad poměry. Auta, počítače, tablety, mobily, Bily i debily, to vše musíme mít v posledním modelu jako Gábina Partyšová kus módního hadru. Krámy plné krámů. Ale takhle to nejde věčně. Jenže když dojde na účtování, začnou lhát další, že to jde. Že ano, páni odborářští bosové?
Kam zmizel selský rozum? Pokud chtěl sedlák něco vypěstovat, musel nejprve pole zušlechtit, poté cosi zasít či zasadit, nejmíň půl roku se o to starat a pak mohl sklízet. Tedy když se urodilo. A když se neurodilo, sušil hubu. Proč si opět nalháváme, že můžeme jen bez rizika a předchozí práce sklízet?  Proč si lžeme, že jsou naše robátka geniální, když kromě vulgarismů nejsou schopna se vyjádřit souvislou větou?  Proč, proč, proč si lžeme, sami lžeme a jsme lži ochotni poslouchat a akceptovat?
Je to sice velice skeptické, ale proč vlastně chodíme k volbám? Když je jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet? Jeden je z mašinfíry najednou milionář, druhej se vytahuje: „Kdo z vás to má?“, ze třetího je zřejmě Kristus a mění nikoliv vodu ve víno, leč víno v oběživo.
Ten čtvrtej přejede bábu, ale stejně je z obliga. Ale všichni čtyři lžou o tom, jak jsou čistí. O dalších, stejně jako J.K.J. o psu, nemluvě.
Něco je shnilého ve státě českém a troufám si tvrdit, že je to absence morálních hodnot, morálních autorit. A, jak by řekla Lucie Bílá, i absence srdíčka. A měla by pravdu. Sice naivně řečenou, ale měla. Odporník by žvanil cosi o mezilidských vztazích.
Pokud by ČT uvedla starý film „Vyšší princip“ s vynikajícím panem Smolíkem v hlavní roli, chlupatější polovina národa by oslzela a bušila se do hrudi: „Takoví jme my, Češi!“ Ta druhá polovina by se do hrudi nebušila proto, protože by to oněch oblin bolelo, ale slzela by o to více. Jen ten princip by se jaksi s vypnutím bedny vytratil.

Co myslíte, nelžu si do kapsy?