Politická kultura, aneb selektivní sluch a hluch 3.

Že se nůž při konzumaci potravy nestrká do úst, to že aby se jeden neříz do huby, či že si po použití toalety (hajzlíku) máme umýt ruce, to už si většina našich spoluobčanů uvědomuje. Horší už je to s tím, kdy dát přednost dámě(ženská na čtyři) a kdy naopak má být prvým muž. A to je jen taková ta občanská ekliptika, fuj, ekvilibristika, ne, etiketa.

No vidíte, takové jednoduché slůvko a furt se mi plete. Třeba to bude tím, že na flašce vod píva musí bejt etiketa. A pak se v tom vyznej. To je na bednu. Ještě že máme pana Špačka. A před ním pana Guth-Jarkovského. Ale konec srandy, že, milostivá paní.

Škody, které na české společnosti napáchal bolševik za 40 let své vlády, ty jsou snad srovnatelné se škodami způsobenými třicetiletou válkou. Nemám na mysli škody fyzické, ani redukci populace (ta se týkala občanů SSSR – našeho vzoru). Mám na mysli škody morální. Škody, které napáchala vláda založená na lumpenproletariátu a podpoře SSSR. Pozor! Vůbec nic nemám proti proletariátu jako takovému. Je to sice uměle vytvořené slovo, leč již zažité. Proletariátem jsou obecně myšleni námezdní dělníci, často bez kvalifikace. Jenže pozor, český dělník byl (a doufám i je) vyučeným odborníkem ve svém oboru a žádnej sroula s umaštěnou čepicí v ruce, žebrající o práci či milodar. Žádný negramotný ubožák, ale člověk nejen s materiálními, ale i  kulturními potřebami. S bohatou spolkovou činností atd. Jenže to se novým mocipánům nelíbilo, a bodeť by jó, když jim to dával sežrat. Takže každý zámečníček s vlastní dílnou byl kapitalista a každý samostatný rolník kulak. A šup s ním do lochu a když to nešlo, tak alespoň maximálně diskriminovat. Nejen jeho, ale celou rodinu. A kapitalistu do dolů. Průmyslové podniky přebrali dělničtí řiditelé (to je správně, nikoliv ředitelé) tak maximálně s pětitřídním vzděláním, neb vzdělanějším intelektuálům se nedalo věřit a aby někoho nepadaly nějaké blbosti, šup, už jsme KSČ měli v ústavě jako jedinou a neomylnou stranu. Držet hubu a krok bylo pro všechny podmínkou. Pardon, vlastně tu hubu museli otevírat ke chvále Páně. Co to žvaním, ke chvále KSČ a jejích úspěchů. A aby nám ty na naše výdobytky ti dobytkové ze Západu neukradli, hbitě byla celá zem obtočena ostnatými dráty pod napětím. Soudruzi věděli, že jsou smrtelní a jednou ve funkci zemřou, tedy bude muset přijít náhradník. A aby to nebyl trockista, revizionista či jiný –ista, to si zajistili Vokovickou Sorbonou, pardon, VŠP (Vysoká škola politická). Klasicky zavádějící název místo VŠPKB (Vysoká škola potencionálních komunistických bafuňářů). Ergo kladívko, jiná politická škola u nás neexistovala, o škole pro přípravu pracovníků v diplomatických službách nemluvě. Neustále mne proto fascinuje, kolik je u nás najednou politologů ve zralém, až penzijním věku a kde ke své profesi přišli. Že by něco jako gynekolog – autodidakt?
Víte, a ač mi to nebudete věřit, že byla doba, kdy se vedoucí obchodních výsadek (Skloexport, Škodaexport atd.) učili jíst příborem, aby v zahraničí nedělali ostudu? Že nevěříte? Ale je to fakt.

S fyzicko-morálním rozpadem celého východního bloku pak došlo ke změně politických poměrů i u nás. Sametová revoluce a tak. Hezké. Jenže i bez kraválu na Letné či Václaváku by k tomu dříve či později došlo asi stejně. Prostě shnilý kmen jednou spadne. Zároveň se přiznávám, že jsem emocím té doby podlehl taky. Nijak se od vás neliším. Jen najednou nevím, zda máme demokracii či demokratůru. Ano, otevřel se nám svět a za to jsem, už kvůli svým dětem, historickému vývoji vděčen. Nemusíme jet se staženou …delí si do  NDR koupit záclony, nebo smlouvat před Tuzexem s vexlákem, abychom mohli dětem koupit „ Blue Jeans“. Číst si můžeme co chceme a hlavně se k tomu čtení dostaneme.

Jenže doma, v těch Čechách, které mám tak rád, to jde od deseti k pěti. Oněch několik málo schopných politiků, kteří se objevili po změně politického uspořádání zmizelo v nenávratnu a tak máme stále nové a nové, kteří si ještě nepřišli na své. Item i nové a nové strany. Neznevažuji všechny politiky. Co se ideálů týče, řekl bych Havel, Zeman, Klaus. Co se reality týče Zeman, Klaus, Havel.
Problém je v tom, že ani jeden z nich není profesionální politik. Ve státech s nepřerušenou demokratickou tradicí se člověk, který se chce věnovat politice, jednak příslušně vzdělá a pak dle svého světonázoru vstoupí do politické strany. A v té postupuje, pokud má zájem a zásluhy o partaj, od pozice člena až na vrchol. A za tu dobu je pro veřejnost čitelný. Pak má šanci býti zvolen i do vládních pozic. A veřejnost je o jeho činnosti dlouhodobě informována. Veřejností rozuměj voliče. A i tak dochází k různým aférám. Někde k těm sexuálním, jinde ke zlodějnám. Přístup veřejnosti k nim je rozdílný stát od státu. Ve Francii se nějaká ta bokovka setká spíše s úsměvem, v prudérních USA je to většinou zlomkrk. Zlodějna se ale netoleruje nikde. Asi jenom nám je jedno, zda si přední politik vrznul jinde nebo nakradl, případně obojí.
Chybí nám důslednost a jen vedeme řeči. Vlastně je vedu taky.

Dobře dobře, shodíme vládu, půjdeme či nepůjdeme k předčasným volbám. A koho budete volit? Ono je to asi jedno, protože pokud nebude mít vítěz 100 %, vládnout této zemi se asi nedá. Své by o tom mohli říci i bývalí čeští králové.

Také máte své pochyby a noční můry?