Chvála cest.
Cesty nás vedou a doprovázejí celým životem, aniž by si jich někdo hrubě povšiml. Šlapeme po nich a nějak si neuvědomujeme, že šlapeme po příteli. Jednou cestou bych vás chtěl dnes provázet. Je to cesta kouzelná. Každý z nás ji zná, ale její místopis je u každého jiný, zcela osobní. Zkusím přesto tuto stezičku připomenout.
Teď zapomeňte na dálnice, státovky, silnice pro provoz motorových vozidel a jak se tyto bezduché dopravní tepny nazývají. Vzpomeňte spíše cest, které zaznamenaly vaše první krůčky. Tedy první krůčky mimo domov, cestiček do velkého světa. Pamatujete je? Já tedy ne, chodit jsem sice začal v době, kdy by mělo dítě s chůzí začít, leč v paměti záznam chybí. Je to zvláštní, prvé skrovné útržky paměti mám z doby svých tří let, ale žádný z cest, z doby, kdy jsem se postavil na vlastní nohy (rozuměj dolní končetiny). Prvé vzpomínky na cesty mám až asi z roku následujícího. Cesta do školky a zpět, procházky v oboře Hvězda, nebo kolem Klausovky na Větrník. Nebo na Bílou Horu. Vím kudy vedly, přesně bych dodnes dokázal popsat i jejich dávno zaniklé okolí, ale srdeční záležitost to není. Prostě jsou v mozku zapsány jako informace. Není to divné? Rodilý Pražák, křtěný Vltavou snad posledním feldkurátem (pardon, majorem duchovní služby) ČSA (čs. armády, nikoliv aerolinek), který v Praze od narození žil 35 let, uchovává tyto vzpomínky jako vágní? Nevím, proč tomu tak je, ale je to tak.Víte, ono se píše o volání rodné hroudy, o lásce k půdě, hlasu krve a tak. Nevím, půdu jsem vlastnil v květináčích a až v nejlepších letech nabyl čtyř arů zahrádky v kolonii na severu Čech. Ale něco na tom je. Otec pocházel z malé jihočeské vísky a matka se narodila v Hartmanicích. Ale v těch Dunoucích (Dunovice, dnes část obce Cehnice), tam je mé srdce. Viděl jsem za svůj život mnoho krásných míst, s potěšením je obzíral i jimi procházel, ale srdce mi nevzaly. Vzaly mi jej Dunovice, vzaly mi jej Jižní Čechy. A Šumava. Jejich cesty i cestičky, dnes povětšinou k nepoznání zarostlé, či zcela zmizelé. Dodnes mohu popsat, kudy vedly, jen projít po nich se již nemohu. Jednak kvůli tělesné nedostatečnosti, ale hlavně proto, že již neexistují. Generace se jimi ubíraly, až my, moderní lidé, jsme je zavrhli. Potřebujeme prostor a široké cesty, kampak s pěšinou, po které se nedá jet. Cesty předků nám již nevyhovují. Zavrhli jsme je jako nepraktické a zbytečné. Stejně jako se usmíváme vlastním předkům, či spíše jejich pohledu na svět. Aniž bych chtěl být impertinentní, rád bych se vás dotázal: znáte jméno svého pradědečka? Pokud ne, je to vaše škoda.
Víte, jako důchodce jsem se dal trošku na hrátky s historií a pokusil se sestavit rodokmen. Zatím jsem se dostal k roku 1712 a snad najdu i ještě starší materiály a záznamy. Prostě Slavíčkouc k Dunoucům patří minimálně od tohoto roku. Daleko starší Berní rula už toto jméno uvádí, ale nemám další dokumenty, prokazující přímou následnost. Ale o to vlastně nejde. Uvádím to jen jako příklad toho, že volání krve jaksi existuje. Tedy dnes alespoň 299 let historie, to už musí být někde znát. To musí zanechat stopu. I v takovém obyčejném človíčku, jako jsem já.
Ale zpět k těm cestám, znal jsem jich hodně. Do Radějc, Drahonic, Cehnic, Netonic či k Žižkově památníku v Sudoměří. I dál do kraje na obě strany. Cesty lemované kapličkami a Božími mukami, starými stromořadími, i procházejícími hlubokými lesy. Cesty mezi rybníky a poli. Moc z nich nezůstalo. Jen na těch kapličkách se tolik nevyřádili vandalové jako tady, v Severních Čechách.
A proč to vůbec píši, o které cestě jsem chtěl vlastně vyprávět? Myslím, že ti z vás, kteří dočetli až sem již vědí. Píši o kouzelné cestě do dětství, o cestě čistého srdce, o lásce ke kousku země. Ať je v Polabí, Krkonoších, prostě kdekoliv. O lásce ke kousku země české.
Máte také ten svůj?
Michal Slavíček
Umíme ještě diskutovat?
Asi naivně se domnívám, že diskuse je vzájemný hovor dvou či více osob k danému tématu (resp. problému), ze kterého by mělo vyplynout vzájemné porovnání a vyjasnění si jednotlivých názorů a pokud možno alespoň nástin řešení diskutovaného problému. Zároveň je třeba si uvědomit, že ne každý názor, k danému problému vyřčený, má stejnou váhu. Fundovanější pohled na konstrukci jaderného reaktoru bude mít jaderný fyzik a k mísení a kynutí těsta zase pekař. Nicméně oba mohou přinést zajímavý pohled na "parketu" toho druhého. Ale každý z nich má právo na svůj názor i právo tento vyřknout a obhajovat!
Michal Slavíček
Chcete se spláchnout do WC ?
Berte antidepresiva, berte homeopatika, berte... berte... berte.....Nebo chvíli přemýšlejte. Svět přeci nestojí na vás co jedinci a ani jím co jedinci nepohnete. Ale sami se sebou pohnout můžete. Tím, že budete přemýšlet. Vypněte televizi, zhasněte a uložte se na své oblíbené lože. Zavřete oči a ve zkratce si promítněte svůj dosavadní život. A budete-li při této projekci objektivní a sami k sobě poctiví, zjistíte, že pasíva i aktíva jsou celkem v rovnováze. Pak vás to přejde. Tedy to spláchnutí.
Michal Slavíček
Objev století
Program SETI asi všichni znáte. Nejmodernější technika sleduje hlasy z vesmíru, ale odpovědí je ticho. Obrovské ticho ze všech stran. Hovoří jen hvězdy, ale po signálech inteligentních tvorů není potuchy.
Michal Slavíček
Povolební spleen a chandra?
Jak si tak čtu povolební reakce, ať už ty mediální, či jednotlivců v diskusích, nestačím se divit.A čemuže to? Jak ona (média) či oni (konkrétní lidičkové) se (ne)dokáží vyrovnat s tím, jak prvé kolo voleb dopadlo. A jak se hledá viník či důvod, proč to dopadlo jak to dopadlo.
Michal Slavíček
PUSY držet!
A nebo uvidíte. Hned vás smáznem a příště zamáznem. Takto bohužel vypadá situace s cenzurou na iDnes. Nemá smysl se na ní obracet s protesty, protože sama proklamuje, že na ně neodpovídá. No budiž, je to její médium.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Ukrajinská armáda zaútočila na přístavy v Černém moři, cílila i na sklady s ropou
Sledujeme online Ruská obrana v noci čelila rozsáhlému útoku dronů na Novorossijsk a další přístavní město...
Muž utekl z hořícího bytu na balkon, hasiči ho dostali dolů po žebříku
Nečekaný budíček měli dnes kolem páté hodiny ráno lidé z třípatrového bytového domu v Březové na...
Fingerland: Netanjahu do roka odejde, ale Hamás odolá. Válka skončí patem
Vysíláme Válka o Gazu může skončit patem a zároveň se blíží konec premiéra Benjamina Netanjahua. V Rozstřelu...
Hádka o školních absencích skončila vraždou v rodině, hoch za ni dostal 7 let
Ve čtvrtek u Krajského soudu v Liberci při neveřejném jednání padl sedmiletý rozsudek nad mladíkem,...
Rozdáváme samoopalovací fluid ZDARMA
Toužíte po dokonalé letní barvičce bez rizika spálení? Vyzkoušejte lehký přírodní samoopalovací krém na obličej i tělo od Manufaktury. Zapojte se...
- Počet článků 132
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 962x